KUKUŘICE

Na rozdíl od fazolí představuje kukuřice botanicky pouze jediný poddruh Zea mays subsp.mays - kukuřice setá pravá. Ke stejnému druhu náleží ještě Z. mays subsp. parviglumis a poddruh Zea mays subsp. huehuetenangensis. Veškeré divoké traviny náležející ke stejnému rodu se nazývají teosintes, jde o vysoké trávy a jejich původem je střední Amerika. Většina těchto divokých trav roste v obdobných podmínkách jako kukuřice, se kterou se kříží. Matsuoka et al. 2002 prokázali, že veškerá kukuřice byla domestikována v jediné lokaci v jižním Mexiku cca před 9 000 - 12 000 lety.

Dle obsahu škrobu či jiných specifických vlastností vyčleňujeme tyto typy:

• Moučná: Zea mays var. Amylacea
• Popcornová: Zea mays var. everta
• Koňský zub: Zea mays var. indentata
• Flint corn: Zea mays var. indurata
• Cukrová Zea mays var. saccharata and Zea mays var. rugosa
• Vosková: Zea mays var. ceratina
• Plevová (Pod corn): Zea mays var. tunicata
• Striped maize: Zea mays var. japonica
• Amylomaize: Zea mays

PĚSTOVÁNÍ

Kukuřice má celkem mělký kořenový systém, proto je vnímavá k suchu, půdám s nedostatkem živin a nárazovým větrům, které ji mohou snadno položit. Nicméně mírně větrné stanoviště (vzdušné) je rovněž potřeba pro dobré opylení a také snížení výskytu patogenů. Sucho nejhůře snáší v době vytváření samičích květenství (nitek). Vyžaduje plné slunce. Carol Deppe uvádí, že se kukuřice pěstuje jako rostlin první trati - dokonce před dýněmi, které se pěstují po kukuřici. Nechala jsem se od ní inspirovat a v sezóně 2019 na podzim jsem na budoucí záhony s kukuřicí rozházela cca 10 cm tlustou vrstvu čerstvého slamnatého hnoje. V dubnu jsem pak v místě budoucích kopců s kukuřicí hnůj odhrnula na boky a vyseté zalité osivo zamulčovala čistou slámou. Kukuřice i fazole rostly pěkně. V sezóně 2020 jsem zkoušela výsev kukuřice po dýních, které používám k vytváření nových záhonů a rovněž s pěkným výsledkem (byl ovšem dostatek vláhy). Příští rok se chystám na pokus s pěstováním kukuřice v pilinovém hnoji v rámci zakládání nových záhonů.

U tropických kultivarů, pěstovaných ve vyšších zeměpisných šířkách, může mít vliv vychýlení fotoperiodicity (dlouhé letní dny) na to, že rostliny stále rostou do výšky a následně pak semena nestihnou dozrát, než přijdou první mrazíky (toto se mi patrně stalo při pokusné výsadbě kukuřice Morado, která právě nestihla dozrát).

Původní odrůdy kukuřice Indiáni tradičně pěstovali v polykultuře "tří sester" společně s dýněmi a fazolemi. Kukuřice slouží jako opora tyčkovým fazolím, které na oplátku svazují kukuřičné stvoly k sobě a ty tím lépe odolávají větru, dýně pak pokrývají půdu mezi jednotlivými trsy a tím snižují odpar vláhy a potlačují plevele. Vhodné fazole ke kukuřici najdete na stránkách semínkovny - jde o to, že to nesmí být žádné divoké "Adély", které by kukuřici strhly. Musí růst mírněji.

Co se týká způsobu výsadby tří sester a sponu, existuje vícero možností. Já jsem se loni řídila doporučeními z publikace Three Sisters: Exploring an Iroquois Garden, která je volně stažitelná. Kukuřici jsem vysela na velký záhon čtvercového tvaru, kde kukuřice s fazolemi se sází na mírně vyvýšené ploché kopce v počtu 7 ks semen kukuřice ve vzdálenosti cca 15 cm od sebe a do každého "rohu" se dá jedna fazole (celkem 4 na kopec). Kopce jsou od sebe vzdáleny 90 - 120 cm (oběma směry). S ohledem na loňské vlhko doporučuji spíše větší vzdálenost trsů a menší počet rostlin na kopci, aby byl porost dostatečně vzdušný (je to ale zase dosti náročnější na prostor).... Dýně se tradičně sází každý sedmý kopec buď dohromady s kukuřicí a fazolemi nebo jen samotné dýně. Alternativně pak lze dýně vysadit v jedné linii na okraji či uprostřed políčka s kukuřicí (zde je další návod na výsadbu: Celebrate the Three Sisters: Corn, Beans and Squash | Renee's Garden Seeds ).

S termínem setí se na Slovensku pojí pořekadlo "Do Jury kukurica, po Jure kukuřička". Tedy výsadba by měla proběhnout do 24. 4. A však ne zase příliš brzy - je potřeba vysévat do prohřáté půdy (to je jeden z důvodů, proč se kukuřice vysévaly tradičně na hrůbky). V chladné půdě se dobře daří fusáriu, které snadno napadne klíčící rostlinky. Tedy je potřeba dobře uvážit i charakter vlastní půdy a oslunění (do těžších půd vyséváme později atd...)

V případě této plodiny důrazně doporučuji držet se postupu uvedeného ve stati věnované zamezení šíření nemocí a chorob rostlin - tedy použití máčení v horké vodě a následné máčení v přípravku s houbou Trichoderma. Ideálně se věnovat aplikaci Trichodermy již v prvním kole na podzim postřikem na záhon, kam máme v plánu kukuřici vysadit. Máčení v roztoku s přátelskými organizmy by nemělo přesáhnout maximální délku 8 hodin... Po výsevu hlídáme, aby byl substrát vlhký - minimálně prvních 14 dní je to nutné.

V průběhu růstu porost kontrolujeme od přítomnosti sněti kukuřičné - případné plodnice zavčas vyřízneme.

Kukuřice sklízíme za suchého počasí, když začínají žloutnout a dají se odlomit "na křupnutí", se sklizní je v našich podmínkách lepší začít dříve, než jsou rostliny zcela žluté kvůli houbovým chorobám. Vyvěsíme a necháme doschnout třebas ve vzdušném průjezdu.

SEMENAŘENÍ 

kukuřice je větrosprašná, a je tedy potřeba velká izolační vzdálenost od konvenčních polí (minimálně 1 km - v případě dalších přírodních překážek - kopec, zástavba atd, pokud překážky chybí pak je potřeba vzdálenost i 4 km) . Chceme-li pěstovat na osivo více odrůd, pak jejich výsadbu střídáme meziročně. Případně lze využít pergamenových pytlíků k izolaci jednotlivých palic, nicméně tento postup je složitější a je podrobněji popsán v knize Pěstujeme si vlastní semínka od pana Dostálka případně pak v knize Nezdolný zahradník od Carol Deppe, kdo knihy nemá, velice doporučuji si je pořídit.

Ke zdárnému dlouhodobému osivaření kukuřice je potřeba udržovat dostatečně velkou geneticky variabilní populaci - minimálně je tedy potřeba každý rok vyset alespoň! 200 jedinců. A sbírat zrna vhodná k dalšímu množení z co největšího počtu palic. Pokud totiž budeme uchovávat osivo jen z pár jedinců, velmi brzy nás přepadne inbreedingová deprese. Inbreedingová deprese je snížení genetické variability v důsledku vzájemného opylování příbuzných rostlin. V případě kukuřice činí inbreeding fatální problémy s jejím pěstováním, proto velmi důrazně doporučuji se podle této skutečnosti řídit a nesnažit se semenařit z pár zrnek určených k vyzkoušení. Já se tuto skutečnost snažím řešit rovněž i výsadbou semen z různých let pěstování a občasnou směnou části osiva s pěstitelem, od kterého jsem odrůdu sama získala.

SELEKCE

O tomto tématu pěkně pojednává Carol Deppe ve své knize Nezdolný zahradník (doporučuji do knihovničky). Vysévá cca 3x více semen než je třeba a ty pak jednotí na nejranější nejvitálnější rostliny, když jsou minimálně 10 cm velké. Je dobré si nechat záhonek v záloze a v případě, že jsou pěkné všechny rostlinky, dají se přesadit na novou plochu - zatím se mi chytly vždy téměř všechny. Jen je potřeba semena nesázet příliš blízko k sobě abyste při vytrhávání nepoškodili sousední rostlinky.

Paradoxně tedy platí, že osivo, které si přinesete ze Semínkovny, nevracejte - slouží jen k vyzkoušení jejího pěstování.

Pokud byste se chtěli věnovat pěstování a semenaření odrůdy kukuřice, která je v semínkovně, pak mi napište a domluvíme se. Je však potřeba počítat s většími nároky na prostor.

Hermafroditismus kukuřice - občas se vyskytují jedinci se samičím květenstvím částečně přeměněným v samčí nebo obráceně. Benada (1967) uvádí, že příčiny hermafroditismu kukuřice nejsou vyjasněny (...) Někteří autoři zařazují hermafroditismus mezi projevy atavismu. (Benada J., Dušek J., Novák J. (1967): Atlas chorob a škůdců obilnin, 1. díl, SZN, p. 16)

K tomuto musím ještě dodat, že kukuřice je modelovým taxonem pro genetické studie (tisíce článků, studií a zajímavých informací...), ovšem toto je již velmi vzdálené od prostého úmyslu zahradnického semenaření zvolené odrůdy kukuřice.

CHOROBY A ŠKŮDCI A JAK NA NĚ

Tímto navážu na doporučení, která jsem zmiňovala ve stati o semenaření (HWT a aplikace přátelských hub - viz obecná stať o semenaření). Já jsem se v průběhu pěstování setkala s následujícími:

Sněť kukuřičná - i přes ošetření semen v HWT (Základy semenaření), se mi vždy na části porostu objevila - prevencí je procházet porost, vylamovat raná stádia a důsledně střídat místo pěstování kukuřice každý rok. Indiáni ovšem tuto houbu pěstovali záměrně ke konzumaci. V mexické kuchyni se skrývá pod názvem "huitlacoche" a moderně přitažlivěji se naývá "mexický lanýž". Nicméně dle studií je houba toxická v podobné byť mnohem menší míře jako námel (ovšem zda je to jen za syrova či i po tepelné úpravě, to už se mi nepodařilo zjistit). Kukuřice, na které houba narostla, prý není nikterak závadná a používá se bez obtíží do siláží (zdroj informací wikipedie).

Giberella - dle laického určení mi popis sedí více na tento patogen než na fusarium, které se může na kukuřici rovněž ve velké míře vyskytovat. Stejně jako sněť mám toto houbové onemocnění na části porostu každým rokem i přes HWT metodu a střídání místa. Nicméně v tomto případě se mi podařilo intenzitu výskytu patogenu snížit. Patrně díky použití "přátelských hub". Stále je tento postup v procesu testování a už teď jsem moc zvědavá, jak to bude vypadat letos. Podrobněji je postup využití těchto organismů popsán v obecné stati o semenaření. Problémem výskytu Giberelly či Fusária v porostu je produkce jedovatých mykotoxinů, silně napadené klasy nejsou vhodné ani jako krmivo pro hospodářská zvířata a je třeba je řádně zlikvidovat (oheň/dobře zvládnutý horký kompost). Přítomnost těchto patogenů v menší míře, rozeznáme díky růžovým žilkám či růžovému nádechu na zrnech (viz fotky). Ve větší míře jsou již doprovázeny dalšími plísněmi a tam už je každému jasné, že je to na vyhození. Pro stanovení hladiny mykotoxinů se používají testy na DON a ZEA. Ve Vyškově mají toto testovací zařízení na Sile - ve výkupu obilí (ne Silo - prodejna pro zahrádkáře) a pak v Moregdo v Prostějově. Pokud je patogen přítomný v menší míře, měl by být před konzumací odstraněn v procesu nixtamalizace - alespoň dle výsledků citované studie, na kterou je odkázáno. (viz níže).

Pokud je porost vlhký, vůbec do něj nevstupujeme abychom dále neroznášeli patogeny!

Posklizňové zbytky kukuřice doporučuji zpracovat ve štěpkovači/drtiči a přidat jako skvělou složku do horkého kompostu, zamezíme tím rozšiřování patogenů a přitom biomasu co nejefektivněji využijeme. Vykopané kořeny házím na speciální val, na kterém plánuji vyzkoušet pěstování topinamburů, případně nechávám na místě pokud nevadí další rok při výsadbě a nejsou napadeny chorobami.

VÝŽIVOVÉ INFORMACE

Aby byla kukuřice stravitelnější a dodala dostatek živin (Teď nepíšu o cukrové kukuřici), tradičně se zpracovává v procesu nixtamalizace - vařením v zásaditém roztoku (použití popelu či vápna (Ca(OH)2 roztok by měl být maximálně 2% roztok, pak už je zdraví škodlivý, stačí 1%). Tento proces pomáhá k oddělení slupky, zvyšuje biologickou dostupnost tryptofanu (proteinogenní aminokyseliny) a niacinu (důležitého vitamínu), zvyšuje nutriční hodnotu kukuřice a činí ji chutnější a stravitelnější. Neznalost významu této úpravy způsobovala po rozšíření pěstování kukuřice mezi Evropany nemoci z podvýživy - pellagru. Zrna jsou vařena společně s popelem z tvrdého dřeva, dokud se nenadmou a jejich vnější tvrdá slupka se neoddělí.

Zde jsou základní kroky dle práce Schaarschmidt, S. & Fauhl-Hassek, C. (2019) Mycotoxins during the Processes of Nixtamalization and Tortilla Production: (i) vaření zrn v 1% roztoku vápna (Ca(OH)2) při 90°C po dobu 45 min; (ii) další máčení v zásaditém roztoku při 25°C po dobu 18 h; (iii) odstranění "nejayote" s jediným omytím perikarpu, který se uvolnil ze zrn, za zachování zásaditých podmínek nixtamalu; (iv) podrcení nixtamalu kamenným nástrojem za přidání vody vznikne těsto - masa, které stále má zásadité pH a ponechá se dalších 40 min odležet při pokojové teplotě (v) rozválení a pečení tortil.

Po důkladném propláchnutí se zrna nemusí drtit, ale může se udělat zavařená kukuřice (do polévek), dá se zamrazit či znovu vysušit a namlít na mouku pro přípravu chleba.

Proces nixtamalizace kromě lepší stravitelnosti a zpřístupnění potřebných vitaminů odstraňuje i mykotoxiny! (Guzman-de-Peňa, 2010 či výše zmíněná práce z roku 2019)

Carol Deppe nixtamalizaci neprovádí, protože zmiňovaný nedostatek pro tělo dostupných bílkovin získává z jiných potravin. Nicméně je také důležité uvážit i zmíněné odstranění mykotoxinů v tomto procesu a tedy já jej nezatracuji a plánuji uvedený postup vyzkoušet, zatím jsem se k tomu však nedostala.

Na závěr ještě poznámka k obsahu bílkovin. Je důležité zmínit, že obsah proteinů se dle studií do jisté míry odvíjí od intenzity hnojení v průběhu růstu - tzn. více pohnojená kukuřice, vyšší obsah proteinů.